O jakémsi pravidelnějším vyučování se v Pavlovicích a Ruprechticích dá hovořit až po roce 1798, kdy tyto obce zakoupily pro školní účely dřevěný domek, který stál na jejich společných hranicích. Současně se začalo uvažovat o lépe vyhovující školní budově. Když se ale Ruprechtice rozhodly v roce 1870 postavit vlastní školu, odhodlaly se tehdy ještě nedělené Pavlovice je následovat a roku 1870 si vybudovaly školní budovu v č.p.93 XIII na dnešní třídě generála Svobody (v ní je dnes prodejna zdravotnických potřeb).

Budova obsahovala dvě učebny, tělocvičnu, kancelář, byt řídicího učitele v 1. patře a byt školníka v podkroví. Dvoupodlažní budovu zdobila čtyřboká věžička se zvonkem, kterým se oznamoval začátek a konec vyučování.

V roce 1893 došlo k rozdělení Pavlovic na Nové a Staré. Ve Starých Pavlovicích pak byla postavena vlastní školní budova v roce 1906 v dnešní Letné ulici č.p. 90 XII.

V Nových Pavlovicích zůstala obecná škola čtyřtřídní, ve Starých Pavlovicích trojtřídní. Vyučovalo se pouze v jazyku německém. Úzká vzájemná provázanost všech zmíněných tří obcí, jež se staly v roce 1939 součástí Velkého Liberce, se projevila za zcela nových okolností po skončení 2. světové války, po následné výměně obyvatel. Budovu školy č.p. 93-XIII obsadila měšťanská škola Újezdní, její část našla umístění v domě č.p. 128-XIII na Borovém vrchu a v tzv. staré škole v Ruprechticích. Vyučovat se zde začalo v říjnu 1945, ředitelem byl ustanoven Václav Kazda. Současně byl vybrán pozemek pro výstavbu nové budovy pro měšťanskou školu na hranici katastrů Nových Pavlovic a Ruprechtic. Menší děti chodily v té době z Nových Pavlovic do školy ve Starých Pavlovicích a v Ruprechticích. Po reorganizaci školství měla zdejší jednotná škola sedm tříd, z toho byly čtyři umístěny ve dvou budovách v Nových Pavlovicích, tři v Ruprechticích ve "staré škole". Ředitelem pavlovické školy se stal Rudolf Paděra, žáků bylo kolem 250.

Se stále narůstajícím počtem nových obytných domů a tím i přibývajícími obyvateli se zvyšoval tlak na urychlení výstavby již dříve plánované nové školní budovy v této části Liberce. Došlo k ní na počátku 50. let za nového ředitele Miroslava Hory, absolventa českého gymnázia v Liberci. Nová budova školy, dnešní 8. ZŠ ve Vrchlického ulici č.p.262, byla dána do provozu 1. 10. 1953. Žáků bylo tehdy 558, čtyři nejnižší ročníky využívaly dále objekt č.p. 90-XII ve Starých Pavlovicích.

Škola ve Vrchlického ulici byla šťastně umístěna přibližně v centru plánované bytové výstavby. Projekt vznikl ve Stavoprojektu Liberec pod vedením architekta Karla Wintera za použití typových podkladů. Je třípodlažní, má 18 tříd, hlavním průčelím orientována k jihovýchodu, s nástupem z Vrchlického ulice. V přízemí se nachází vstupní hala, správa školy a tři učebny, v prvním patře další normální a odborné učebny, ve druhém patře kromě učeben byla i knihovna. Poněkud později, až v roce1956, bylo k hlavní budově přistavěno na severní straně kolmo vybíhající křídlo, obsahující v přízemí stravovací zařízení a v patře tělocvičnu. Budovu stavěly Pozemní stavby n.p. Liberec.

Když byla škola čp. 90-XII ve Starých Pavlovicích na Letné předána učňovskému školství, přešly děti 1. až 5. postupného ročníku do nové školy ve Vrchlického ulici. Počet tříd zde stoupl až na 20, žáků bylo 595. Na protest proti vpádu "spojeneckých" vojsk 21. 8. 1968 byla v parku před školou zasazena „lípa svobody“. Po odchodu ředitele M. Hory, který působil na škole v Nových Pavlovicích 18 let, se ve vedení vystřídali ředitelé Jasoň Havlín, po něm Josef Chotěnovský, za něhož byla v roce 1975 provedena přístavba na západním konci hlavní budovy, obsahující v přízemí dílny a v patře místnosti pro školní družinu.

V letech 1967-1980 došlo k obrovské proměně Nových Pavlovic a Ruprechtic. Vzniklo zde rozsáhlé sídliště s více než 2000 byty pro cca 8000 obyvatel. Uskutečnilo se tak stavební propojení Ruprechtic, Starých a Nových Pavlovic. Zvýšený počet obyvatel si pochopitelně vyžádal výstavbu další budovy s 22 třídami, postavené v těsném sousedství 8. ZŠ podél ulice Sokolovské. Na novou školu pak přešel ředitel Chotěnovský a na jeho místo nastoupila roku 1977 ředitelka Marie Holomková. V budově 8. ZŠ zůstalo 18 tříd s 592 žáky. V té době bylo dobudováno i školní hřiště s lehkoatletickou dráhou a menší hřiště s asfaltovým povrchem.

8. ZŠ ve Vrchlického ulici se může pyšnit mnoha vynikajícími výsledky nejen pedagogickými. Proslavila ji také paní učitelka Jarina Žitná, která se stala autorkou cvičení na spartakiádách a později na sokolském sletu. Úspěchy slavil i dětský pěvecký soubor Rolničky, založený roku 1977. Ve školním roce 1985-1986 vznikla na škole pod patronací n. p. Tesla stanice mladých techniků, jejíž členové vysílali své reportáže v celostátním rozhlase. Kromě toho se na škole objevily první počítače, které se nakonec staly hlavní specializací i ve výuce. Ve školním roce 1989-90 byla otevřena první počítačová třída s 15 počítači, opět díky patronátní spolupráci s n. p. Tesla

Z konkurzu v roce 1991 vyšel vítězně nový ředitel Mgr. Milan Regner. Počet tříd se ustálil na čtrnácti s 350 žáky a 28 pedagogickými pracovníky. Škola se roku 1994 stala příspěvkovou organizací. Vzniklo zde školicí počítačové středisko s rozšířenou výukou informatiky a výpočetní techniky. Spolu s dalšími pěti školami v naší republice je ta naše zařazena do projektu PHARE pro počítači podporovanou výuku. Od školního roku 1996-1997 je s 13 evropskými školami zařazena do projektu Využívání počítačových technologií.

Výuka však není zaměřena pouze na počítače. Každým rokem se zde otevírá několik nepovinných předmětů a zájmových kroužků. Žáci se účastní matematických soutěží, olympiády v českém jazyce, hrají divadlo. Časopis Zvonění vydávaný studenty naznačuje šíři zájmů žáků školy ve Vrchlického ulici.